Žítkovské bohyně - Po stopách lidové magie v Bílých Karpatech

Autor: Martina Flasarová | Pátek 23.1.2015 Reportáže z akcí

22. ledna 2015 se v konferenčním sále kroměřížské knihovny konala beseda se spisovatelem Jiřím Jilíkem. Jiří Jilík je novinář a publicista a také se zabývá folkloristikou Slovácka. Je spoluautorem nejen řady knih o Chřibech, o zvycích a tradicích slováckého kraje, ale také autorem knih o žítkovských bohyních.

Jiří Jilík je novinář a publicista a také se zabývá folkloristikou Slovácka

Beseda o žítkovských bohyních přilákala velké množství zájemců, kteří se chtěli něco dozvědět o těchto ženách, jež žily v Kopanicích. Přednáška trvala něco přes hodinu, ale za celou dobu nebylo slyšet vůbec nic, jen zajímavé povídání o historii žítkovských bohyň, jaké to byly ženy a jak čarovaly.

Historie

Kniha Žítkovské bohyně od Jiřího Jilíka vznikla v roce 2005 ještě dávno předtím, než Kateřina Tučková napsala svoje Žítkovské bohyně a kdy se o těchto ženách moc nevědělo. Kateřina Tučková svůj příběh vystavěla na faktech a fabulaci, kdežto Bohyně od Jiřího Jilíka se opírají jen o historická fakta.

V 90. letech se mu do rukou dostala kniha od kněze Josefa Hofera Bohyně na Žítkové z roku 1912. Tento kněz tvrdě vystupoval proti bohyním, Hofer nebyl kvůli svému postoji k bohyním mezi lidmi oblíben a lidé se mu po jeho smrti pomstili - přestože pocházel ze Starého Hrozenkova, byl pochován v Luhačovicích.

Josef Hofer však nebyl jediný, kdo psal o bohyních, byli to také různí národopisci jako František Bartoš, Martin Zeman, Antonín Václavík či Karel Kulich, jezuitský misionář, který si psal deník a zmiňuje se tam o božci - muži, který se zabýval bylinami a léčitelstvím. To se píše rok 1750. Jsou také k dispozici soudní záznamy ze 17. století, ve kterých se můžeme dočíst o procesech, při kterých byly obviněné ženy, jež se zajímaly o bílou magii.

Současnost

Na základě knihy od Josefa Hofera se Jiří Jilík vydal se svým týmem do Kopanic, aby se poptal po bohyních a byl odkázán na Irmu Gabrhelovou, která je označována z poslední žítkovskou bohyni. Zpočátku s nimi nechtěla vůbec mluvit, protože to byli novináři, ale poté, co se spřátelila s Olgou Vlasákovou (ilustrátorka, publicistka a národopisná sběratelka), prozradila některé své rituály a kouzla.

Jiří Jilík se na Kopanice ještě několikrát vrátil a poté psal reportáže na pokračování do novin. V roce 2005 byla vydána kniha Žítkovské bohyně. Román od Kateřiny Tučkové v roce 2012 vyvolal velkou vlnu zájmu a na základě této vlny byla roku 2013 znovu vydána jeho kniha, tentokrát však rozšířená o archivní fotografie.

Dlouhý potlesk

Na závěr besedy Jiří Jilík pustil posluchačům velmi zajímavý a emotivní film z roku 1988 Horenka Chabová, jenž pojednává o životě v Kopanicích. Je to nádherný kraj, kopce, lesy, klid. Lidé zde ale neměli lehký život, byl plný dřiny, mladí lidé se odstěhovali do měst, a tak tu zůstali jen stařečkové, kteří tu tvrdě pracovali.

Po skončení besedy lidé dlouho tleskali. Není divu, byla to příjemná beseda a pan Jilík je skvělý vypravěč a v jeho podání žítkovské bohyně znovu ožily.

Článek je převzatý z blogu