Autor: Mgr. Petr Pálka, Muzeum Kroměřížska | Pondělí 5.10.2015 Historie
Kroměříž se do historie zapisuje první písemnou zprávou mezi lety 1107-1125, raději si zapamatujme první letopočet, kdy ji jako osadu s mýtem a krčmami prodal olomoucký údělný kníže Ota II. Černý, neúspěšně usilující o pražský knížecí stolec, olomouckému biskupu Janovi zvanému Břichatý za 300 hřiven ve stříbře.
Historie Kroměříže: 1. díl - První písemné zprávy o osadě
Osudy Kroměříže, která přestala být zbožím zeměpanským a stala se zbožím vrchnostenským, biskupským, jsou od té doby těsně propojeny s osudy olomouckého biskupství. Zmínka o mýtě vybíraném při přechodu řeky Moravy vypovídá o tom, že osada byla součástí středověkého systému cel a mýt a patřila k centrům obchodních komunikací v oblasti. Zdůraznění krčem je na místě proto, že šlo o výnosné podniky, v nichž se nejen přespávalo, jedlo a pilo, ale i obchodovalo.
V té době se již začalo utvářet historické jádro Kroměříže s kupeckým osídlením v jižní části. Zde byla ves s tržištěm zmiňovaná sto roků po první písemné zprávě (1207), část později nazývaná Spodní rynek, Nový rynek, Zelený trh a od počátku 20. století Riegrovo náměstí. Tímto starým kroměřížským obvodem procházely strategické obchodní cesty, v nejširším místě této předměstské trhové vsi bychom spatřili kapli Panny Marie s farními právy a hřbitovem, postavenou nejpozději počátkem 13. století.
Druhým centrem osady byl opevněný dvorec s administrativně správní a celní funkcí. Řemeslnické, dílny, krčmy a krámy se nacházely nedaleko něj v dnešních ulicích na Kopečku, Ztracená a Vodní.
V první polovině 13. století existovala při rozvíjejícím se sídlišti johanitská komenda se špitálem a kostelem sv. Jana. Nejstarší zmínka o působení johanitů v Kroměříži pochází z listiny vydané moravským markrabětem Přemyslem nejspíš v první polovině roku 1238. Hlavním účelem komendy s komturem v čele byla péče o chudé a nemocné v řádovém špitále.
Kroměříž se díky své výhodné poloze stala centrem biskupského panství, jehož spokojený rozvoj a prosperita byla po dvakráte krutě narušena pleněním a pustošením. Prvně Tatary (1241) a po nich uherskými a kumánskými nájezdníky (1253).
Válečné pohromy však nenarušily trend rozvoje osady s právem trhu (jak je Kroměříž připomenuta opět roku 1256), který byl završen jejím přeměněním, doplněním a kvalitativním povznesením na město díky péči biskupa Bruna ze Šaumburku (na biskupském stolci 1245-1281). Kroměříž se stala jeho hýčkaným dítětem, což znamenalo mnoho, neboť olomoucké biskupství bylo jednou z největších diecézí ve střední Evropě. Biskup Bruno byl v době vlády Přemysla Otakara II mimo jiné velitelem moravské zemské hotovosti čili zemského vojska, nejdůvěrnějším rádcem a předním diplomatem krále.
Bruno se stal zakladatelem Kroměříže jako městského celku na sevřeném půdorysu se čtvercovitým centrálním náměstím, do něhož ústily ulice, s hradem, o jehož podobě nevíme skoro nic, v severozápadním nároží. Podle Jádra katalogu biskupů moravských přenesl biskup Bruno kroměřížské sídliště z močálovité polohy u řeky Moravy na návrší a obehnal je hradbami. Dodejme, že hradby kolem měst či vesnic směly být stavěny jen se souhlasem a vědomím panovníka. Skvělý krok učinil biskup krátce po roce 1260 založením a budováním kostela sv. Mořice jako nábožensko-duchovního centra, u něhož zřídil kolegiátní kapitulu s proboštem, děkanem a kanovníky bohatě nadanou statky pro udržování stálých a důstojných bohoslužeb.
Výrazem Brunova vztahu ke kostelu i ke Kroměříži, kolem které nařídil zakládat vinohrady, je jistě i jeho přání být pohřben v místě. Biskup Bruno byl tedy pohřben roku 1281 v kněžišti kostela sv. Mořice.
Za výraz Brunovy duchovní péče o místní obyvatelstvo a jistě i jako zdůraznění reprezentativní role Kroměříže považujeme gotickou přestavbu farního kostela Pany Marie.
V kroměřížské biskupské rezidenci mělo v budoucnu vzniknout centrum tzv. lenního knížectví olomouckých biskupů s manským soudem, sněmy a manskými deskami, jehož základ založený na klasickém vyspělém lenním právu hledejme rovněž u biskupa Bruna.
V jím zavedeném lenním systému šlo o udělení biskupské půdy či statku do držení částečně saských a vestfálských šlechticů, kteří s Brunem na Moravu přišli coby doprovod z jeho staré vlasti, částečně nižší domácí šlechtě a měšťanům či cizím šlechticům usazeným zde již dříve, kteří se za udělené statky stali many biskupa a zprostředkovaně tedy i českého krále.
Man se osobně zavazoval přísahou ke službě a poslušnosti lennímu pánovi olomouckému biskupu a kostelu, přičemž dědičnost uděleného léna byla omezena jen na mužské potomky. Hlavními povinnostmi leníka bylo zachovávat věrnost lennímu pánovi a kostelu, ročně odvádět dávku olomoucké kapitule a na požádání být vojensky k dispozici biskupovi a českému králi. Leníci zastávali většinu dvorských úřadů na biskupově dvoře.
Další díly seriálu dějin a historie Kroměříže:
Hotel a hostel U Zlatého kohouta
Ubytování na 2 noci pro 2 osoby se snídaní v pokoji standard.
Hotel Octárna
Vychutnejte si tři dny odpočinku v Oáze klidu v srdci Kroměříže.
English
