Pole těla

Slámu k pojednání povrchu reliéfů a objektů začala Tereza Holá poprvé využívat poté, co našla útočiště v novém ateliéru na Hané. Jako tvůrkyně land artu objevuje inspiraci a čerpá z místa, v němž se právě nachází. Má mimořádný cit pro prožitky z okolního prostředí, přijímá jeho vlivy a silně vnímá genius loci. Dokáže hovořit jazykem „místních“, i když pracuje s existenciálním pojetím člověka, jeho intimity a místa ve světě. Její díla někdy promlouvají zvláštní dekadentní poetikou, která není prvoplánově přístupná ani snadno uchopitelná. Svou působivostí se dokážou dostat pod kůži a přinést silný, obtížně pojmenovatelný prožitek. Jdou do hloubky, ke kořenům, a s průzračnou upřímností se dotýkají samotné podstaty. Vznikají tak uhrančivé formy, které jsou přitažlivé, něčím povědomé, a přesto našemu pohledu neokoukané.