Hašleření aneb V Praze bejvalo blaze – Divadelní spolek Vlastenecká omladina (Vídeň)

Do Divadelního sálu Domu kultury v Kroměříži se opět vrací soubor krajanského Divadelního spolku Vlastenecká omladina z Vídně, aby tu v sobotu 4. května v 18 hodin odehrál zábavné pásmo písní Karla Hašlera Hašleření aneb V Praze bejvalo blaze. Přístupnou formou, kdy na scéně nebude chybět ani skutečná kapela složená z českých a slovenských muzikantů, zobrazuje život Pražanů krátce po vzniku mladičké republiky. A do Prahy oněch let neodmyslitelně patří i český herec, skladatel a písničkář Karel Hašler, od jehož narození uplyne v říjnu 2019 celých 140 let. Do muzikálově laděného pásma, jehož autorem je režisérka Martina Pfeffer a hudební režii si vzala na starost Jana Kolencová, jsou zařazeny jeho nejznámější písně, jež ve své doby byly skutečnými hity a mnohé zlidověly.

Vstupenky v předprodeji od pondělí 18. března na pokladnách DK a online

"Karel Hašler, který byl oceněn titulem Rytíř české kultury in memoriam, zaplatil za svoji lásku k rodné řeči daň nevyšší a my mu tímto představením chceme vzdát poctu. Hold vzdáváme i loňskému 100. výročí vzniku Československa a všem našim předkům, kteří měli svou vizi, bojovali za svůj národ a díky kterým dnes žijeme ve svobodě. Je teď na nás všech, abychom o ni pečovali a předávali její ideály tak, jako to dělali oni. My divadelníci k tomu přispíváme tímto muzikálem, který divákům nabízíme s pokorou a srdcem na dlani."
Autorka libreta Martina Pfeffer

Vlastenecká omladina Vídeň
Koncem 19. století přicházeli lidé houfně za prací do hlavního města rakousko-uherské monarchie. Pro Čechy, kteří se v roce 1885 rozhodli založit svůj vlastní divadelní spolek, nebylo slovo vlast pouhou frází, ale svatým pojmem, který byl spojen s domovinou, s mámou a tátou, s rodnou půdou. Motivací našich předků bylo zachraňovat českého člověka před poněmčením, podporovat ho v jeho existenčním boji a zajišťovat mu ušlechtilou zábavu a kulturní vyžití. Obě světové války jak spolek, tak i českou menšinu ve Vídni citelně oslabily, ale přesto byli lidé i nadále ochotní brát na sebe oběti, jak dokazuje popis poválečné situace:
"Operetou „Naše Anči ráda tančí“ 9. prosince 1945 oslavila  Vlastenecká omladina své 60-tileté jubileum spolkového trvání. Divadelní kus byl v zimní sezóně dáván ještě sedmkrát. Hrálo se tehdy za velmi těžkých podmínek. Národní dům byl německou okupací a leteckým bombardováním napolo zpustošen. Kulisy, na které děravou střechou pršelo, byly většinou zničeny a zatékalo i do hlediště. V chladných dnech nebylo čím topit, a tak herci na jevišti mrzli a v hledišti seděli diváci v kabátech. Osvětlení každou chvíli vypadávalo a električky přestávaly jezdit. Návštěvníci přicházeli pěšky! A přece se hrálo a všichni se radovali, že mají zase české divadlo!"