Autor: Mgr. Petr Pálka, Muzeum Kroměřížska | Neděle 25.10.2015 Historie
Významných změn se Kroměříž dočkala poté, co na biskupský stolec usedl kardinál František z Ditrichštejna, který považoval v prvních deseti letech svého episkopátu Kroměříž za svou hlavní rezidenci, roku 1612 se však s dvorem a částí kanceláře přesunul do Mikulova, odkud měl blízko do Vídně k císaři Matyáši.
Historie Kroměříže: 4. díl - Zničení Kroměříže a jeho skvělé zbudování v 17. století
Do té doby uvedl do města roku 1606 františkány a dva roky nato získal od císaře Rudolfa po staletí nevyužívané právo olomouckých biskupů razit vlastní minci. Mincovnu zřídil v Kroměříži.
Rovněž vydal roku 1606 velké privilegium pro kroměřížskou židovskou obec, kterým Židům upravil právní poměry a potvrdil držbu 21 domů, synagogu, která sloužila i jako škola, rabínův dům a židovský špitál. Již v roce 1613 kardinál usiluje o zřízení jezuitské koleje ve městě, avšak jezuité jsou do města uvedeni až v roce jeho smrti 1636 a vydrží zde jen necelých 8 roků do dobytí a zničení Kroměříže, které mělo před třicetiletou válkou vlastní samosprávu, městský soud s hrdelní kompetencí a přímo zde bujel řemeslný život.
Morava se roku 1618 nepřipojila ke vzpouře české stavovské opozice a Kroměříž zůstala v rukou olomouckého biskupa kardinála Ditrichštejna. Až počátkem května 1619 provedli moravští evangelíci v zemi převrat a v srpnu obsazují dosud biskupskou Kroměříž. V tomtéž měsíci byl kardinál prohlášen moravskými stavy na zemském sjezdu v Brně za zrádce a byly mu zkonfiskovány statky stejně jako statky ostatních „zrádcovských“ církevních institucí. Stavové zrušili i manské zřízení olomouckého biskupství, jehož centrem byl kroměřížský zámek. A co víc, moravští stavové holdují v únoru 1620 na zemském sněmu v Brně novému českému králi Fridrichu Falckému, kterému dávají darem biskupské panství Kroměříž s knížecí rezidencí.
Důsledkem bitvy na Bílé hoře byla restituce majetku olomouckého biskupství. František kardinál z Ditrichštejna je jmenován správcem Moravy a obnoveno manské zřízení biskupství s centrem v Kroměříži. Ve městě byla v létě 1621 umístěna silná císařská posádka a v říjnu toho roku dokonce početné oddíly papežského vojska postaveného proti Uhrům a vzbouřeným Valachům.
Právě protestantští Valaši přispěli vojenskou podporou švédskému generálu Torstensonovi a jeho armádě k „Vyrabování a zkažení města Kroměříže“ 26. června 1643, když švédská děla pobořila hradby u Kovářské brány a nastalo vraždění a drancování křesťanů i Židů „Švédy plenícími“. Kroměříž včetně zámku byla zapálena, z 244 domů ve městě přečkalo zkázu 69 různě vyspravovaných obydlí. Až na kostely sv. Mořice, který byl jen vykraden, a areál františkánského kláštera v Oskoli, byly všechny významnější budovy ve městě těžce poškozeny nebo zničeny.
K další zkáze města přispěly obě bojující strany, mor i velký požár roku 1656. O rok později obnovil biskup Leopold Vilém městu výsady a zdejším řemeslníků sdruženým v ceších shořelé stanovy. Budoucnost Kroměříže závisela na tom, vejde-li do jejích hradeb druhý energický zakladatel města.
Z hlubokého úpadku Kroměříž pozdvihl a její hlavní rezidenční postavení v rámci olomoucké diecéze potvrdil biskup Karel z Lichtenštejnu-Kastelkorna, který za jednatřicet let svého episkopátu do Kroměříže vrátil biskupskou mincovnu přesunutou v důsledku třicetileté války do Vyškova a postavil pro ni budovu (1665), obnovil zde konání manských soudů a sněmů (1665), byl u počátků slavné obrazové sbírky kroměřížského zámku (1673), uvedl do města „bratry zbožných škol“ - piaristy, základní kámen jejich koleje byl posvěcen 1688 - šest let nato zde započala stavba gymnázia proti menšímu vchodu do koleje.
Biskup vedle toho dohlížel na nutné opravy ve městě a poskytoval na ně příspěvky měšťanům, které dokonce z reprezentativních důvodů nutil stavět „vylhaná prvá nebo druhá“ poschodí nad jejich domy, tedy atikové štíty, které měly pohledově sjednotit hlavní fasády.
Sám šel příkladem postavením kanovnických domů a vlastně novým vytvořením Svatojánské či Rezidenční ulice vedoucí na hlavní náměstí a k zámku.
Biskup Karel angažoval pro své plány dva italské architekty z Vídně - Filiberta Lucheseho a Giovanni Pietro Tencallu, kteří se hlavně soustředili na opravu a později (od roku 1686) zásadní přestavbu zničeného zámku, která se dotkla i Podzámecké zahrady, a na vybudování reprezentativní Květné zahrady (libosadu) za městem v letech 1666-1675. Tencalla je uváděn i jako architekt ušlechtilé budovy židovské radnice postavené ve zdejší židovské čtvrti v letech 1687-1688.
Biskup Karel potvrdil roku 1675 střelecký řád vydaný purkmistrem a radou knížecího biskupského města Kroměříže. Kroměřížské měšťanstvo se tak cvičili střílet nejen pro zábavu ale i nutnou obranu svého města v době ohrožení nepřítelem.
Kroměříž se zkrátka stala sebevědomým rezidenčním městem, které v budoucnu výrazně promluvilo do dějin Zemí koruny české i Rakouského císařství.
Další díly seriálu dějin a historie Kroměříže:
Hotel a hostel U Zlatého kohouta
Ubytování na 2 noci pro 2 osoby se snídaní v pokoji standard.
Hotel Octárna
Vychutnejte si tři dny odpočinku v Oáze klidu v srdci Kroměříže.
English
