Autor: Mgr. Petr Pálka, Muzeum Kroměřížska | Neděle 11.10.2015 Historie
Jako městský útvar či městečko - oppidum - je Kroměříž prvně uvedeno roku 1266 v biskupově listině pro zakladatele kroměřížských vinic, v té době získávala městské výsady a je tím zvýrazněn i moment opevňovací, stavba hradeb, což bylo důležité pro jeho postavení v hierarchii sídel.
Historie Kroměříže: 2. díl - Ustanovení Kroměříže coby města
Avšak ještě nemělo nárok na termín civitas, nebylo tedy plnoprávným městem s městským zřízením a vyšším významem, tím se Kroměříž stává až za Brunova nástupce na biskupském stolci Dětřicha z Hradce.
Jeho rozhodnutím bylo Kroměříži na vytrvalé prosby obyvatel uděleno 19. července 1290 brněnské městské právo a právě toto právo, soudnictví a městský soud jako orgán městské komunity dělají vedle hospodářských práv skutečné město. Brno se pro Kroměříž stalo odvolacím místem, kam se kroměřížští obraceli pro právní naučení nebo přímo o rozhodnutí ve složitých právních záležitostech. V reálu se obraceli na brněnskou městkou kancelář vedenou notářem, znalcem a uchovatelem právních základů a tradic. Přesně vyjmenované biskupské vesnice směrem k Přerovu měly zase hledat právo v Kroměříži - jmenujme Moštěnice, Říkovice, Skaštice a na druhé straně třeba Jarohněvice, Sobělice, Lutopecny. Městskému právu v Kroměříži podléhali, až na výjimky, i méně urození zde usazení biskupovi leníci.
V té době již Kroměříž z větší části měla hradby ale bylo je třeba dostavět a opravovat, což platili měšťané, kupci, zlatníci i kanovníci.
S výjimkou Hulína, který byl těsně před získáním statusu plnoprávného města, nemohlo být v obvodu jedné míle od Kroměříže vařeno pivo. K důležitým hospodářským právům, které Kroměříž Dětřichovou listinou získala, patřilo rovněž právo jarmarku trvajícího dvanáct dnů, výročního trhu ke dni patrona kolegiátního kostela sv. Mořice 22. září, který byl chráněn trhovým mírem, vždyť na jarmark jezdili cizí kupci zabývající se dálkovým obchodem. Instituce výročního trhu je rovněž znakem skutečného města. Biskup městu potvrdil i běžné trhy dva dny v týdnu (ve středu a sobotu).
Biskupovi poddaní mohli z biskupských statků přijít, usadit se ve městě a stát se kroměřížskými měšťany, pokud zde zakoupili dům. Pak se stali plnoprávnými členy městské obce podléhajícími právním řádům města a získali i mnohé majetkové svobody.
Roku 1290 mělo město v čele rychtáře, byl to zástupce biskupa jako pána města, který ho v posledku s přihlédnutím k radám sboru konšelů do úřadu jmenoval. Rychtář měl při souzení, ukládání pokut a shledávání vin dbát na názory konšelů, kteří byli zároveň přísedícími městského soudu. Konšelé byli zástupci měšťanů, šlo o městskou radu, zástupce městské samosprávy v dalších staletích s purkmistrem, který byl vždy jedním z nich, v čele. Městská rada byla každoročně obnovována tak, že odstupující konšelé navrhli své nástupce, které biskup většinou schválil.
Do budoucna šlo o to, nakolik bude svou vůli a své zájmy ve městě prosazovat skrze rychtáře pán města biskup a nakolik prosadí vzrůst svých pravomocí městská samospráva a moc rychtáře tím omezí.
Kroměříži se jako hospodářskému centru oblasti dostalo dalšího obohacení uvedením Židů do města privilegiem uděleným českým králem Janem Lucemburským 8. srpna 1322 olomouckému biskupu Konrádovi. V Kroměříži měli nejstarší osídlení východně od jádra města za hradbami v Oskoli. Od konce 15. století se začali dobře situovaní a po nich všichni Židé přesunovat do vnitřního města, jednak do dnešní Vodní ulice, kde měli i synagogu, a hlavně do prostoru pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie, lidově do Židovny v dnešních ulicích Moravcově a Tylově.
V polovině 16. století byla kroměřížská židovská obec nejpočetnější poddanskou židovskou obcí na Moravě a biskupové nad ní pro platy z ní plynoucí, drželi ochrannou ruku.
Židovská obec v Kroměříži byla na křesťanském městě nezávislým, pouze biskupovi podřízeným celkem s volenými zástupci.
Na husitském hnutí měla Kroměříž podíl už jen tím, že se zde narodil ve 20. letech 14. století Husův předchůdce Jan Milíč „z rodičů nikoli vznešených“. Nedosáhl univerzitních hodností, duševními schopnostmi však vysoce převýšil průměr studovaných. Ve významných světských a církevních úřadech poznal za panování císaře Karla IV. příznaky přicházející hluboké společenské krize. Opustil zajištěné postavení a stal se nezávislým kazatelem. Jeho horlivost, nezištnost, mravní bezúhonost a kazatelské úspěchy podněcovaly jeho nepřátele ke stížnostem k papeži. Jan Milíč z Kroměříže, odešel do papežského síla Avignonu, aby osobně čelil obviněním, avšak zemřel zde vyčerpán v létě 1374 ještě před začátkem projednávání své věci.
Právě v této době zažívala Kroměříž za olomouckého biskupa Jana ze Středy (1364-1380), který Milíčovi dopomohl k významnému postavení v kanceláři krále Karla IV, k místu kanovníka a k účasti na cestách po říši v panovníkově doprovodu, velký kulturní, společenský a administrativní rozmach. Jan ze Středy, někdejší císařův kancléř, byl představitelem raného humanismu v našich zemích a ke kruhu jeho přátel patřil i kroměřížský veřejný notář městský a manský, rektor kroměřížské školy pěstující klasickou latinu a učenost, tvůrce Středových listin a člen kroměřížské kapituly Mistr Jan Řehoř.
A jako přední stoupenec raného humanismu na Moravě je znám bibliofil, sběratel knih, znalec knižní výzdoby, který velmi přispěl k rozvoji iluminátorského umění, někdejší zdejší kanovník Mistr Mikuláš z Kroměříže. Rovněž Mistr Mikuláš patřil k družině císaře Karla IV., byl jeho sekretářem a na jeho žádost se stal proboštem brněnské kapituly.
Další díly seriálu dějin a historie Kroměříže:
Hotel Octárna
Vychutnejte si tři dny odpočinku v Oáze klidu v srdci Kroměříže.
Hotel a hostel U Zlatého kohouta
Ubytování na 2 noci pro 2 osoby se snídaní v pokoji standard.
English
